Jednou byla „taková“ doba….vše bylo organizované a na vše se dohlíželo. Na každé škole byla pionýrská skupina a ve třídách jednotlivé oddíly - samozřejmě účast povinná a schůzky pouze ve škole.
Až vznikl jeden oddíl, který brzy přerostl rámec školy – pořídili si klubovnu mimo školu a začaly sem chodit děti z více škol a různého stáří. Činnost se netýkala jen přípravy mávátek a hry na honěnou, ale vyráželo se na výpravy do přírody, učilo se poznávat rostliny, zvěř, zemi...jak v přírodě žít, aby nám dlouho vydržela.
Oddíl Strážci je srdeční záležitostí mnoha dětí od doby, kdy jim bylo deset let. Tady začaly mít rády přírodu a výlety - jedno zda pěšky, na kole či na lodi, odehrály stovky různých her a přitom zjistily, že je lepší si dobře zahrát, než vyhrávat za každou cenu.
V roce 2020 slaví oddíl Strážci už 50 let nepřetržité činnosti. Je to už půl století, pěkně dlouhá doba! Byly roky horší i lepší, ale nic nedokázalo oddíl zastavit nadobro. Nejlepší energií jsou samozřejmě sami aktivní členové. Ti jediní mají zásluhu na celé historii a jen oni mohou vytvářet nové příběhy a vyprávět staré, které zde zažili.
Marťan - zakládající člen
Když jsem během léta kdekoliv mimo město a večer se rozsvítí hvězdná obloha, podívám se, kde je Velký vůz a postavím se čelem k Polárce.
Zavřu oči a zase stojím na oddílovém tábořišti. Nade mnou stožár s vlajkami, Velký vůz svítí přímo nad plátěnou střechou jídelny, vpravo šumí Malše a za ní ohniště se skálou, za zády táborová brána z dřevěných soušek, vlevo mohutný dub a strmý svah se stezkou. Všechna souhvězdí jsou na svém místě, stejně jako kdysi, když jsem na oblohu koukal během nekonečných nočních hlídek.
Pro orientaci na noční obloze nepotřebuji znát, kde je sever a jih, východ a západ. Bohatě mi stačí vědět, kde jsou jídelna a brána, skála a dub.
Luďa - zakládající člen
A co mi to dalo? Hlavně samostatnost, obyčejné návyky pro běžný život, schopnost rozhodovat se a spolupracovat s ostatními. Pro nás bylo samozřejmé ukrojit si chleba, naštípat dříví, rozdělat oheň …. Dnes už jsem starší pán a stále častěji zjišťuji, že to naše mládež neumí a ani neví jak na to. Také jsem se musel postarat o mladší kamarády i o ty slabší, aby výsledek kolektivu byl co nejlepší. Bohatý a aktivní život v oddíle přinesl neskutečné množství zážitků, ty špatné jsou již dávno zapomenuty a ty krásné v nás zůstanou navždy.
Luky - bývalý člen
Vím, že oddíl mi dal pozitivní energii pro další mé cesty. Vždy na něj rád vzpomínám. Také se tam vracím a užívám si pocit, když jsem byl mladší a víc hravý.
Oňa - současný člen
Čím déle chodím do oddílu, tím více se na něj těším. Nejspíše je to tím, že jsem starší a mám větší chuť jen tak vyrazit třeba jen na jeden den někam do přírody s přáteli. Když jsem na Nažidlech, na našem oddílovém srubu, tak rád pozoruji nádherné noční nebe.
Marťa - současný člen
Je hezké zavzpomínat, jací jsme byli, když jsme začínali chodit do oddílu. Jak jsme prožívali nové hry, překvapení z celotáborovek a programů, jak na akcích, schůzkách tak i táborech. Osobně si myslím, kdo si v oddíle najde tu zálibu, tak na něj nikdy nezapomene.
Čisté vztahy kamarádství, ochota si navzájem pomáhat a těšit se z úspěchů, to je jen část z toho, co bude vždy provázet činnost oddílu, který z malých dětí vychovává skutečné osobnosti.
PS: Samozřejmě toto vše by nevzniklo a ani nefungovalo bez hlavního vedoucího Joži, ochotných rodičů a mnohých dalších pomocníků, kamarádů a přátel.
